Narodil se roku 1897 ve Slavíkově, povoláním zedník    

Je to jediný z našich předků, který byl příslušníkem čs. legií v Rusku
Původně sloužil v rak.-uher. armádě u 93. pěšího pluku jako vojín, 28.6. 1916 byl zajat v obci Roznów (na evid. kartě je to sice psáno jako "Rožnov", což je přepis polského názvu) je to vesnice v Malopolském vojvodství ve východním Polsku (dnes zatopená přehradou), cca 60 km severně od slovenských hranic směrem na Novy Sadec) a posledním známým místem pobytu v zajetí byla obec Nosovka (někde mylně přepsáno jako Moskva) v Černigovské gubernii. 12.7. 1917 se v Borispolu (Kyjevská oblast, Ukrajina) přihlásil do čs. legií v Rusku a byl přidělen k 6. střeleckému pluku zvanému "Hanácký" jako střelec. S ním absolvoval jako příslušník 3. roty celou bojovou cestu, 28.7. 1919 byl přidělen jako stráž intendančního vlaku do Irkutska, projel s ním až do Vladivostoku, kde se 25. dubna 1920 konečně celý pluk nalodil na zaoceánskou loď "President Grant" a přes Suez se po 47 dnech plavby vylodil 17. června 1920 v Terstu. České hranice překročil 20. června v Horním Dvořišti. Slavnostní přivítaní legionářů se pak konalo 21. června na náměstí v Olomouci. Dne 3.9. 1920 obdržel od Ministerstva národní obrany oficiální potvrzení o své účasti v legiích. Jeho fotografii zařadil i Adolf Kubíček do svého "Alba legionářů" z roku 1938. Zajímavé je, že před válkou se Rudolf živil jako zedník, v albu je uveden jako poštovní zřízenec ve výslužbě ve Vrbátkách u Prostějova.

6. střelecký pluk vznikl v Borispolu (u Kyjeva na Ukrajině) dne 21.6. 1917 jako II. záložní prapor Čs. střelecké brigády, od 27.7. 1917 označován jako pluk Hanácký. Od svého vzniku byl součástí 2. střelecké divize a zúčastnil se několika vítězných bitev proti Ústředním mocnostem a byl také výrazně zapojen do ruské občanské války v bojích proti bolševikům. Podílel se na bitvách u Bachmače, Čeljabinském incidentu, přepadení u Marianovky, bojoval u Omska, Tatarské, Tjumeně, Kunguru, Jekatěrinburgu, Irkutsku, v bajkalských tunelech a po odchodu z fronty 21.11. 1918 se podílel na ochraně transsibiřské magistrály v oblasti Ščeglovska a teprve v dubnu 1920 se mu podařilo odjet do Československa.

6. střelecký pluk Hanácký se proslavil bitvou u Bachmače (cca 170 km severovýchodně od Kyjeva), která měla zásadní význam pro umožnění návratu čs. legionářů po skončení bojů na východní frontě zpět do vlasti, kterému se snažilo zabránit jak německé vojsko tak bolševické jednotky. Pluk čítal cca 4000 vojáků, zde je fotografie kulometného oddílu 6. střeleckého pluku, 1917. Velmi podrobně je vznik a další osudy Hanáckého pluku v Rusku popsán v knize Adolfa Kubíčka "Hanáci v revoluci" z roku 1928.

Pozn:
Československé legie je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (a ruské občanské války). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci rakousko-uherské armády, kteří se po zajetí armádami Dohody rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií a tím dezertovat k nepřátelským vojskům, se kterými pak bojovali proti vojskům Ústředních mocností, tedy i proti českým a moravským vojákům, kteří zůstali loajální císaři. Tím se dopustili dezerce a porušení vojenské přísahy panovníkovi, což v právním rámci Rakousko-Uherska znamenalo vlastizradu, za kterou jim hrozil trest smrti. V podstatě měli tři možnosti: přidat se k bolševikům nebo se nechat zajmout Němci (ti je obvykle vydali Rakousku jako vlastizrádce) nebo se probojovat domů přes celé Rusko až na východ.
Název "československé legie" vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení "revoluční dobrovolná vojska" (později zahraniční čs. vojska). Čeští krajané v Rusku, z Varšavy, jejího okolí a z území Volyně vytvořili jednotku zvanou „Česká družina“ (nejednalo se pouze o Čechy a Slováky, ti však měli velkou převahu).

Všechny dostupné vojenské dokumenty týkající se tohoto vojáka si můžete prohlédnout zde.